Životopis

Jan Morávek
baryton, basbaryton
narozen 4. dubna 1979 v Praze
manželka Lenka Morávková Krejčová, psycholožka
HAMU v Praze (2008), Konzervatoř v Praze (2003)
pedagogové: Jaroslav Horáček, Miloslav Pospíšil, Antonín Švorc, Miloslav Podskalský
V roce 2010 získal 1. cenu v kategorii "OPERA - Muži" a několik dalších
ocenění na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech

Profesní životopis

Se zpíváním začal v 5 letech v DPS Radost Praha při ZUŠ Šimáčkova v Praze 7. Tam také studoval hru na zobcovou, poté příčnou flétnu a hru na kytaru. Systematické pěvecké školení zahájil v roce 1996 soukromě u Jaroslava Horáčka. Po absolvování Gymnázia Jana Keplera v Praze studoval od roku 1997 souběžně Fakultu sociálních věd UK (žurnalistika, nedokončena) a zpěv na Konzervatoři v Praze, kde byli jeho pedagogy Dr. Miloslav Pospíšil a Antonín Švorc. Poté pokračoval ve studiu na pražské HAMU u Miloslava Podskalského, kterou absolvoval v roce 2008.

V Městském divadle v Karlových Varech ztvárnil v sezóně 2003-2004 titulní roli Figara v Mozartově Figarově svatbě (dir. F.Drs a P.Charvát). V operních studiích konzervatoře a Hamu účinkoval v mnoha rolích titulních i menších - Papageno a Sarastro v Mozartově Kouzelné flétně, dále Agenor a Hypolytés v Milhaudových antických operních miniaturách, Antonio a poté hrabě Almaviva v Mozartově Figarově svatbě, Podkolesin v Ženitbě Bohuslava Martinů a Bedroň ve Veselohře na mostě od stejného autora.

Na významném operním festivalu v irském Wexfordu účinkoval v menší roli Filiberta (G. Rossini – Signor Bruschino) na podzim roku 2008.

Ve Státní opeře Praha (2009, dir. Griffiths) vytvořil dvě malé epizodní role (Youth I, Restaurant waiter) v kritikou oceňované inscenaci Brittenovy Smrti v Benátkách.

Od roku 2012 je hostujícím sólistou opery Slezského divadla Opava, kde prozatím ztvárnil role Zurgy v Lovcích perel od G. Bizeta (premiéra - únor) a G. Germonta (G. Verdi - Traviata, duben).

Kromě opery se věnuje také koncertní činnosti - interpretoval sólové party např. v dílech Mozarta (Requiem, Krönungs Messe C dur, Spatzenmesse), Haydna (Nelsonmesse), Beethovena (C-Dur mše), Händela (Mesiáš), Bacha (Vánoční oratorium, Magnificat), Charpentiera (Te Deum), Faurého (Requiem), Dvořáka (Te Deum, D-Dur mše), Zelenky (Te Deum, Missa dei Filii, I Penitenti al Sepolcro del Redentore), Martinů (Otvírání studánek), na podzim 2006 ztvárnil part Rafaela/Adama v Haydnově Stvoření (dir. M.Valášek). O rok později pak měl možnost zpívat titulní roli v Mendelssohnově oratoriu Eliáš (opět M.Valášek).

Na podzim roku 2007 spoluúčinkoval na mozartovských akademických koncertech (Cosí fan tutte - Guglielmo), které nastudoval a řídil dirigent Tomáš Netopil.

Od Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro obdržel nabídku uspořádání vlastního recitálu v rámci dopoledních festivalových matiné, tento recitál se uskuteční v květnu roku 2012.

Pro spol. Multisonic natočil basové party v neznámých mších Jakuba Jana Ryby (Missa Solemnis in C, Missa 2nda in F) a v premiérové nahrávce Creda Jířího Ropka. Pro společnost Marcophon nahrál v roce 2010 basový part v Requiem W. A. Mozarta.

Pro Český rozhlas natočil premiérový snímek Requiem českého skladatele W.E.Horáka (2007).

Pravidelně spolupracuje i se souborem Capella Regia (um. vedoucí Robert Hugo), který se specializuje na historicky poučenou interpretaci české duchovní tvorby předklasického období.

Byl též členem a sólistou ve světě vyhledávaném Pražském komorním sboru, a to v letech 2003 – 2010 (PKS), s nímž podnikl koncertní cesty snad do všech zemí Evropy, do Libanonu, Jižní Koreje a Izraele a na kterých měl možnost setkat se na pódiu s takovými osobnostmi jako jsou C.Abbado, Z.Mehta, W.Sawallisch, G.Albrecht, J.Bělohlávek, P.Schreier, C.Rizzi, D.Gatti, R.Palumbo, J. D. Floréz, V. Kassarova, J. di Donato a mnozí další. V letech 2008 - 2010 byl současně manažerem a produkčním tohoto tělesa.

Jan Morávek získal 1. cenu v kategorii „Opera“ na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech v roce 2010.

Neprofesní životopis

Je synem

překladatelky beletrie a divadelní a literární historičky Aleny Morávkové. Hudební geny zdědil pravděpodobně po předcích v ženské linii, jeho babička Miluše Morávková provozovala za první republiky v Hradci Králové soukromou klavírní školu a její matka Božena zpívala operu v ochotnickém sdružení. Dětství prožíval ve zběsilém tempu, protože jeho rodiče měli pocit, že neexistuje zájmová činnost, se kterou by mladý klučina neměl být seznámen.

Ve 4 letech absolvoval flétnovou školičku

profesora Václava Žilky a o rok později začal rozvíjet hru na flétnu v ZUŠ v Šimáčkově ulici v Praze 7. Tam také začal zpívat u manželů Součkových v přidruženém DPS Radost Praha (později Pueri Gaudentes) a to mu s různými fázemi nadšení vydrželo po celé období dospívání.

Do dětského itineráře se musely vejít následující aktivity:

příčná flétna, kytara, tenis, stolní tenis, výtvarný kroužek, fotbal, Pionýr, poté Skaut, vodní pólo, přírodovědecký kroužek, akvaristika, basketbal, šachový kroužek, Sokol, hokejbal, cyklistika, lyžování, turistika.

V letech 1994 - 1998 se vrcholově věnoval atletice

v A.C. Sparta Praha pod vedením trenérů Freudla a Machury. Jeho hlavní specializací byl oštěp, výrazných výsledků dosáhl i ve víceboji a trojskoku. Mezi největší sportovní úspěchy lze řadit vítězství v kategorii dorostu na Přeboru Prahy v oštěpu a v trojskoku, 2. místa dosáhl v devítiboji dorostenců a 3. místa ve vrhu koulí.

Školní léta a punk's not dead...

Po absolvování ZŠ s rozšířenou výukou jazyků byl v roce 1994 přijat na Gymnázium Jana Keplera v Praze (GJK), což byla instituce, která přála širokému spektru jak vzdělávacích, tak volnočasových aktivit. Prošel si na gymnáziu klasickým obdobím vzdoru vůči autoritám všeho druhu a hmatatelným výsledkem této fáze bylo vedle kontrolovaného záškoláctví založení punkové hudební skupiny Výtěr krku, pro kterou skládal hudbu a většinu textů. Skladeb bylo za celou dobu existence skupiny všeho všudy 7 a výraz hudba je v tomto případě silně nadnesený, základní kvalifikace pro obsazení pozice v kapele byla ta, že dotyčný svůj přidělený nástroj neovládal - Jan Morávek, ač mizerný kytarista, byl v tomto ohledu jedinou výjimkou. Při vší své hudební nekompetentnosti měla skupina Výtěr krku solidní provokační potenciál, který nejvíce uplatnila při svém nejslavnějším koncertu v pražském klubu Roxy v rámci festivalu Akademie múzických umění Amumraj, kde byla asi třemi stovkami diváků nemilosrdně vypískána, k čemuž vedle hudebních kvalit produkce přispěla nepochybně i uvítací báseň přednesená jejím frontmanem. Je životním paradoxem, že budoucí absolvent HAMU recitoval 8 let před svou VŠ obhajobou na zmíněném koncertu následující epigram určený všem posluchačům fakult AMU: „Damu – Hamu – Famu: umim pěkný h…o“. Skupina tím dosáhla pravděpodobného maxima, kterého mohla dosáhnout, a dobrovolně se rozpustila. Jednou za 6 let se vynoří s retrospektivním koncertem pro nejotrlejší, ten poslední se udál v roce 2008 na přísně střeženém místě.

Krejčová a další studium

Doba před maturitou přinesla Janu Morávkovi vedle nejistých představ o budoucnosti také vztah s jednou neobyčejnou ženou, který po dlouhých 10 letech získal manželské razítko. Po maturitě na GJK následovalo studium zpěvu na Konzervatoři v Praze ve třídě Dr. Miloslava Pospíšila. Oproti velmi liberální a dynamické atmosféře na Gymnáziu Jana Keplera to byla citelná změna, kterou se Jan Morávek snažil kompenzovat od 2. ročníku ještě paralelním studiem žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. Z té ho zajímal vedle psané novinařiny především obor kreativní reklamy. Po zrušení této specializace však převážil zájem o pěvecký obor a po 4 semestrech Fakultu sociálních věd opustil.

Báječní pedagogové a osobnosti v jednom...

Na konzervatoři poznal několik báječných osobností a zároveň pedagogů – zmiňme jeho druhého pěveckého učitele Antonína Švorce, skvělou italštinářku Marii Kronbergerovou a neméně skvělou Reginu Szymikovou, jež vedla operní studio. Absolutorium na konzervatoři obhájil monografickou prací o Aloisi Hábovi, jehož umělecký profil a odkaz ho fascinoval – vždy ho zajímaly osudy lidí, kteří se nebáli kráčet jinudy než ostatní. V roce 2003 je jedním z posledních odvedených a před nástupem na povinnou vojenskou základní službu ho zachraňuje přijetí na Akademii múzických umění v Praze, kde se stává žákem Miloslava Podskalského. Fakultu absolvuje v roce 2008, tématem jeho závěrečné magisterské práce je operní tvorba Bohuslava Martinů, který je mu blízký zase svým bouřlivým stylovým vývojem.

Život v PKS

V době nástupu na pražskou HAMU se stává kmenovým členem a sólistou renomovaného Pražského komorního sboru (PKS), díky němuž procestuje celý svět, potkává a poznává nejlepší světové orchestry, dirigenty a interprety. Hlavní devizou této etapy je ovšem bytostně nabyté přesvědčení, jak může být hudební umění okouzlující a inspirující, pokud se dělá v dobrých podmínkách, na vysoké úrovni a s nejvyšším nasazením. A jak je skutečné mistrovství skromné a pokorné. Jelikož cítí dluh vůči tělesu, které mu zpřístupnilo nejvyšší patra hudební scény, přijímá výzvu v podobě pokusu o záchranu tohoto souboru, který se v roce 2008 ocitá ve vážných existenčních problémech. Formuluje transformační projekt tělesa a tomuto projektu věnuje 2 roky svého života, kdy je krizovým manažerem, produkčním i sekretářkou. Pro tento nesnadný úkol nachází následovníka, do kterého vkládá naděje spojené s udržením PKS při životě.

Návrat

Vítězství na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech v roce 2010 chápe jako návrat k dočasně opuštěné profesi, kterou vystudoval a kterou miluje. Z četných sportovních aktivit minulosti mu do dnešních dnů zůstala pouze „rovinná“ cyklistika a hanspaulská liga v malé kopané, kdy v nedělních odpoledních hodinách čeká před brankou soupeře, zda mu někdo nepřihraje.



Copyright © jmoravek.cz, webdesign studio nandu